Jordánsko – Úvod

Máme za sebou první den našeho dobrodružství, na které jsem se dlouho těšil a které jsem musel kvůli nemoci nedávno odložit těsně před odletem. Dnes jsme dosáhli po dlouhém přejezdu prvního bodu a já si tak v klidu mohu sepsat své myšlenky. Co máme v plánu?Je to jednoduché… Poznat zemi, která sehrála důležitou roli v historii a to nejen té biblické. Země, která v rámci regionu blízkého východu nabízí stabilní režim, přírodní krásy, vzácné památky, bohatou kulturu, pouště, slané jezero, ale i místa, která zatím nejsou tolik dotčena západní civilizací.Uhadli jste místo? Jde o Jordánsko. Bohužel to stále není Irák ani Sýrie, jelikož situace tam nedovolí běžnému turistovi vyrazit na vysněná místa k řekám Eufrat a Tygris, která patří ke kolébkách naší civilizace. Ale nikdy neříkej nikdy… A třeba se vše ještě změní a během našich životů se dočkáme období, kdy bez starostí budeme moci vyrazit do okolí Bagdádu a vidět třeba pozůstatky bájného Babylonu.

Ale i tak věřím, že alespoň jejich blízkost mi ukáže, jak krásné země blízkého východu jsou a kolik toho mohou nabídnout. A hlavně také, že není třeba se zde ničeho obávat. V rámci poznávání zdejších podmínek, historie, obyčejného života, ale i sama sebe projedeme za dva týdny celou zemi od severních hranic se Sýrii až na úplný jih do zálivu, kde se na malém prostoru nacházejí v blízkosti hranice Izraele, Egypta a Saúdské Arábie. Potom bychom se měli spojit s ověřeným místním průvodcem a strávit tři dny v poušti Wadi Rum, která prý věrně připomíná planetu Mars. Zde chci poznat mimo naší malé odvahy i dnes už vzácný úplný klid. Přesněji ticho, které v noci doprovází tma s plnou viditelností hvězd. Tedy malý sen každého, kdo se někdy trochu zajímal o to nekonečno nad hlavou jménem vesmír. Když půjde vše dobře, tak bychom se poté měli přesunout směrem podél Saudských a Iráckých hranic na východě a poznat zdejší starodávné pouštní hrady, které využívali karavany v dávné minulosti a to celé poté zakončit znovu v hlavním městě Ammánu.

Naším kámošem nám po celou dobu bude obouchaný Nissanek z místní půjčovny. Po dnešku mu říkáme Obrňák, jelikož na zdejších silnicích je to jeden veliký chaos a on naše jediná ochrana. Hlavně už toho dost pamatuje, jelikož má na sobě tolik šrámů, jako by se vrátil z boje o Mossul….

No tolik k představám, plánům a vybavení. Jelikož vždy cestujeme sami na vlastní pěst, tak samozřejmostí je bezpečnost a držet se základních doporučení, které mám nastudované. Třeba nesvítit ve dne… Jelikož místní hned poznají, že jde o turistu atd. Pokusím se průběžně dle času a připojení něco nahrávat, ale to hlavní shrnu až po návratu zde na blogu a částečně audiovizuálně i na Instagramu. Věřím, že materiálu pro zajímavý obsah bude dostatek, abych alespoň malinko pomohl zbořit mýty o obavách cestovat na blízký východ. A třeba to namotivuje i další lidi s duší cestovatele vyrazit sem. Nebo při nejlepším vyrazíme společně.

Tak… Svoje pocity jsem sepsal, a teď jsem jen zvědavý, jestli mé nadšení bude stejné i v celkovém shrnutí za dva týdny… P.S. Pokud se něco p….e, tak věřím, že někdo zaplatí výkupné.