Petr Máme za sebou první polovinu našeho putování po Jordánsku, která byla krásná, ale i náročná a vyčerpávající…. Tento text píšu při aktuálním pobytu v poušti, kdy nemám signál ani přístup k netu a tak ho nahodím až to půjde. Ale mám tady alespoň dost času popsat vše do teď a hodit doporučení pro ty, kteří by se do Jordánska chtěli podívat. Text jsem zakončil při příjezdu ke skalnímu městu Petra. A tak tuto nádheru včetně následujícího pobytu v poušti, představení hlavního města a úplného jihu země popíšu až po návratu. Už teď ale mohu říct, že některé věci bych udělal rozhodně jinak, něco bych vynechal, upravil a hlavně si dával větší pozor i na své zdraví. A tak věřím, že pomohu alespoň ostatním. Věřím, že vydržíte až do konce a přečtěte si i další článek po návratu. Tak začněme.
První den po příletu jsme dorazili na úplný sever do města Ramsa a poté se postupně přesouvali směrem dolů. V rámci cesty jsme mohli vyzkoušet místní dálnici, ale hlavně i lokální cesty. A co musím říci hned, tak kvalita je na dobré úrovni skoro všude. Co už je horší, tak to je přímo řízení. Nezažil jsem nikde, tak náročnou jízdu, kdy si musíte na rychlostce pořád hlídat všechny strany. A to díky tomu, že místní nejezdí v pruzích, ale dle vlastní mytologické vize přesunu. Takže ze třech pruhů jich je najednou i pět a míhání aut kousek od vašeho auta je neustálou pravidelností. Jako dar z nebe pak poté působí opuštěné lokálky. Zde už si můžete trochu odpočinout a pozorovat okolí kolem sebe. To je z hlediska přírody nádherné, a to ať jedete v horách nebo po poušti. To samé se bohužel nedá říci o okolí silnic. Většinou vidíte spousty odpadků, opuštěné smečky psů a hodně budov ve špatném stavu.
V hlavním městě je to samozřejmě jiné, ale tam jsme byli jen po příletu a více ho projdeme až v posledních dvou dnech naší cesty. Co mohu napsat hned je, že jinde je to bohužel bída. Viděli jsme stav na severu u Sýrie a poté při přesunu k východní části hranic s Izraelem a dále na jih… a jiné to není nikde. Co vás ale dokáže příjemně překvapit v odlehlejších částech ve vnitrozemí? Je veliké množství zvířat, která zde volně žijí. O psech jsem již mluvil, ale je tady také množství velbloudů, oslíků, velikých ještěrek, koček a koz. Poslední jmenování už patří potulným pastevcům, který s nimi žijí ve stanech v horách. Tohle mě opravdu zaujalo, že zde tento zvyk a forma života stále je a často to při přejezdech přes údolí vidíme. Mají to hodně náročné, jelikož jde někdy o úplně opuštěná místa. Ale vraťme se k velbloudům… Ty jsou skvělí. Někdy přijdou i k okénku vašeho auta, někdy zase rychle zmizí a někdy potkáte zdomácnělou smečku s pastevcem. U jednoho z nich jsme také zastavili. Byl to snědý kluk kolem 15 let ve starých teplákách a bundě Adidas. V Česku byste se možná báli zastavit, ale my tady jsme, abychom poznávali a ztráceli předsudky. A jak to dopadlo? Pomocí rukou a nohou nám ihned dovolil si je natočit i společně vyfotit. Byl strašně milí a asi se divil, že my jsme tak ohromeni jeho velbloudy, se kterými on je každý den. Jenže ano, já mám jen psa a tyhle ňufani se nám moc líbí. Když jsme si je zblízka prohlédli a pohladili, tak jsme se rozloučili a dali jsme mu menší odměnu. On byl strašně překvapený, jelikož nic nechtěl a nedělal to pro peníze. A to víc chcete tento přístup odměnit, než člověka, který na vás hraje hodného pomocníka, ale jen pro zisk a že jich tu je. Ale když byste ho viděli, jak se mu rozsvítili očka… To byla super chvíle pro nás oba. Upřímně v turistických centrech člověk dá za blbosti stejně a tady ten člověk nechtěl nic a ještě byl tak ochotný.
Úplný opak byl podobný kluk s oslem, kterého jsme potkali blízko malého městečka. Ten když nás viděl zastavovat s autem, tak hned přicházel se slovy Money? Oslík se Páje samozřejmě líbil a tak jsme nabídky využili. V tomto případě požadoval klučina 1 Dinar (cca 30Kč), a tak je dostal. Zde mohu rovnou přejít k podobnému tématu v rámci návštěvy jednoho z nejstarších dávných měst v Jordánsku. Antické trosky starověkého města Džaraš جرش. To bylo založeno Alexandrem Makedonským a bylo jedním z nejvýznamnějších na Blízkém Východě. Nabízí toho opravdu hodně a je asi nejrozsáhlejším komplexem, který jsem kdy navštívil v rámci historických památek. Najdete tady mnoho cest kolem kterých jsou vysoké sloupy, velké monumentální brány, zbytky starých budov, ale také velké chrámy. Od Zeuse až po Artemis. A právě druhý jmenovaný pro nás bude mít navždy speciální vzpomínku.
Kousek od něj jsme se zakecali s jedním místním týpkem, který zde pomáhá v rámci udržovacích prací. Chtěli jsme fotku a nakonec jsme dostali sadu fotek na všech speciálních místech a hlavně… Dostali jsme se na běžnému turistovi nedosažitelná místa uvnitř chrámu. Přesněji šli jsme do spodního patra, kde jsme mohli vidět komplex starých místností a to s vysvětlením jejich funkcí v horku i zimě. Žádné zbraně ani ostatní Ahmedi na nás zde naštěstí nečekali. Nebudu lhát, když řeknu, že jakmile jsme byli ve sklepení, napadli mě myšlenky jestli to byl dobrý nápad…? Našeho nového kamaráda jsme v tu chvíli znali asi 25 minut a z pohledu, který vidíme doma v televizi musí přece většina z nich být buď radikál, nebo člověk s jinými zájmy než jsou ty udělat něco jen tak pro vás. Upřímně tady by nás nikdo asi hned nehledal a jen tak nenašel a když jsem viděl, jak Ahmed (jeho jméno, zde se tak jmenuje asi každý) zná každou chodbu a skryté východy, tak … No ale obavy to byli úplně zbytečně. Mimo super zážitku, výborného exkluzivního materiálu a krásných kreativních fotek jsme poznali, jak je člověk hodně ovlivněný a nedůvěřivý. Ale překonali jsme to a jsem za to rád. Následně jsme vyšplhali na celý komplex chrámu a udělali si fotky i z horní části s vyhlídkou na okolí. Bavili jsme se i odkud jsme a co on celý život dělá a co má v plánu dál. A nebojte emigrovat nechce. Rozloučili jsme se nakonec krásně česky AHOJ, jelikož to jediné jsme ho stihli naučit. Krásná vzpomínka, která přesně zatím plní, co jsem od cesty očekával a co jsem i četl. Lidé jsou většinou hodní a milí a daří se mi obavy z prostředí dávat pryč. Tady jsme byli tedy hotoví a jelo se najít ubytování …
Další den jsme pokračovali směrem na jihovýchod skrz vesničky a města až do Madaby. Ta je známá výrobou složitých, ale nádherných Mozaik. Navštívili jsme tedy malé muzeum a obchůdek, kde jsme si jednu menší na památku zakoupili. Poté jsme se usadili u dvou starších pánů, kteří nás už při cestě do muzea oslovili s nabídkou prodeje čerstvé šťávy z granátového jablka. A já jim řekl, že až půjdu zpět, tak se stavíme. A když to slíbím, tak to splním. Očividně to tak ale mnoho lidí nedělá, jelikož byli překvapení, že jsme přišli. Ale za to mi dovolili si natáčet celou ruční přípravu. A musím říct, že výsledek byl parádní. Lepší šťávu z ovoce jsem neměl. Možná je to tím, že granátové jablko miluji. Chvíli jsme posadili a poté vyrazili do ubytování.
Další den nás čekala cesta přes bájnou horu Nebo, kde je dnes umístěný monument a speciální kostel, který kryje originální byzantské mozaiky nevyčíslitelné hodnoty. Nemusím tedy psát o bezpečnostních opatřeních na místě. Je zde také vyhlídka, kde měl Mojžíš podle svaté knihy spatřit tzv. Zaslíbenou zemi. A nedivím se… Pohled odsud je nádherný. Vidíte na okolní hory na severu a dlouhou plošinu na východě. Zde se před vámi otevírá pohled na izraelské Jericho a Jeruzalém. Po levici se nám také již poprvé objevil pohled na cíl dnešního dne… Mrtvé moře. Tam jsme také ihned po prohlídce vyrazili a to skrz nádherné údolí s opravdu velkým klesáním. Slunce v tu chvíli už pomalu zapadalo a terén kolem nás byl opravdu magický. Na místo jsme dorazili už skoro za tmy, ale v hotelu jsme stihli večeři a to bylo po celým dnu to hlavní.
V této lokalitě jsme chtěli strávit celkově dvě noci ve dvou hotelích západního typu. Ty jsou na zdejší poměry opravdu jiné a to tím, že oblečení uvnitř vám dovoluje cokoliv. Kraťasy, ženy bez šátků v tangových plavkách, prodej alkoholu na baru atd. A i to je jeden z důvodů proč na tyto komplexy byli v minulosti páchany různé útoky radikálů. Ale bezpečnost je teď tady opravdu na vysoké úrovni. Cestou sem minete policejní checkpointy a do hotelu se dostanete jen přes rámy s rentgenem zavazadel. Těžko říct, jak to soudit z hlediska místních tradic, jelikož svět před hotelem a uvnitř je úplně jiný. A to také z hlediska čistoty. Ale pojďme dále… V prvním hotelu jsme přespali pouze přes noc a další den dopoledne se přesunuli do hotelu Holiday Inn. Ten jmenuji schválně, jelikož pokud chcete zažít koupání v mrtvém moři (předpokládám, že ANO, když sem člověk přijede), tak je nejlepší volbou. Nabízí vlastní udržovanou soukromou pláž s veškerým vybavením a čistotou. A věřte, že je to důležité. V okolí je přístup do vody složitý a lemován hromadou bordelu z plastů, flašek atd. A to poslední, co chcete, je se někde pořezat. A to nepočítám ostatní výborné služby jako bezpečnost, jídlo, zábavu a parádní záchod. Upřímně jet na klasickou odpočinkovou dovolenou, tak tohle místo doporučuji všema deseti. Přes den si zajdete dát zdravotní kůru do moře, kde se namažete bahnem a na maximálně 15 minut se položíte do vody. Poté strávíte zbytek dne u bazénu s drinkem ruce. Mě tohle stačí max den, jelikož už od dětství nevydržím dlouho na jednom místě a potřebuji hledat nové a vidět staré. 🙂
Teď ještě pár informací o Mrtvém moři a jedeme dále. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu a nejníže položeným slaným jezerem na světě. Je také známé tím, že má velké zdravotní účinky. Proto to mazání bahnem. Je to také jeden z hlavních důvodů, proč lidé jezdí do Izraele a Jordánska, když se nechtějí toulat jako my. Jinak jeho voda je extrémně slaná a nic mimo bakterií v něm nepřežije. Proto i ten název Mrtvé moře. Ale pozor! Namazat bahnem, nechat zaschnout a šup do vody. A opravdu nebuďte tam více, jak 15 minutek. Jinak vám to místo pomoci může i uškodit. My jsme si tuhle kůru vyzkoušeli a musím říct, že není nic lepšího než se pomazat smradlavým bahnem. Ano smrdí. Nikde to moc nepíšou, ale je to tak. No patří to k tomu a ten kdo by to tady nezkusil, jako by tu nebyl. Nejlepší je poté přesun do vody, kde ihned cítíte zvýšenou hustotu. Ale jste rádi, když se konečně dostanete pod vodu a bahno smyjete. Co se týká úkolu dostat se pod vodu, tak je to celkem obtížné. Moře má větší hustotu jak vy, a tak vás nadnáší. Já jsem se třeba jednu chvíli nemohl postavit zpátky na nohy. Můj problém jsem maskoval tím…že jde o hru a já se tak plácám na hladině. Nakonec jsem zjistil, že když se přetočím na břicho, tak to celkem jde. No legrace, kterou jsem ještě doprovodil natáčením magického kousků levitace na hladině tzv. Na mnicha. Tím sem pobavil i pár turistů na pláži, kteří měli koupání teprve před sebou. Poté jsme se spokojeně přesunuli k bazénu, dali si zde povolený alkohol a užívali si jediný den relaxu na naplno. Večer na poté příjemně překvapil program hotelu s břišní tanečníci. Ta byla opravdu moc šikovná a většinu návštěvníků dostala pomocí svých ladných pohybů, krásné arabské hudby a pár skleniček drinků do té správné nálady. Za mě celkově super den a místo určitě doporučujeme.
Druhý den nás čekala opět dlouhá cesta, která nejprve vedla podél mrtvého moře dále na jih a poté velkými kanóny s odlehlou pouští. V první části jsme udělali zastávku na zvýšené vyhlídce jménem Dead SEA museum. Zde se vám naskytne kompletní pohled z velké výšky na moře a jeho okolí. Poté jsme opět sestoupil dolů a směřovali dále k další zastávce na pobřeží. Zde bylo k vidění tzv. Slaná koryta. Ty jsme si nejdříve prohlédli shora od silnice, ale neubránili jsme se ani chtíči dostat se přímo dolů. Vyprahlá cesta dolů mohla mít tak 400 m, ale stála za to. Dole na nás čekal magický svět vytvořený nahromaděnou solí, kterou neustále omývali malé vlnky. To dohromady tvoří nádherné přírodní úkazy, které určitě stojí za to vidět. Na svém těle tady cítíte štípání, které způsobuje právě ta obří koncentrace soli. Dlouho se tady tedy vydržet nedá a to nejen díky soli, ale i teplotě. Nás poslední dny bičují teploty 36 °C ve stínu a na slunci to pak pochopitelně žhne úplně. No nasbírali jsme si nějaké kamínky na památku, Pája si při stoupání nahoru pořádně namlátila a vše bylo tedy v nejlepším pořádku 😀 Ne nebojte… nic se jí netalo mimo malé odřeniny. A mohli jsme tedy vyrazit dále.
Z tohoto místa to bylo do našeho cíle cca 250 km. Část podél moře byla ještě rychlá, jelikož je to široká polorovná silnice, kde můžete jet 80. Bohužel zde nepochopitelně občas narazíte na zpomalovací retardér, který není pořádně vidět a značený je na poslední chvíli. A některý vůbec…. A to se pak dějí věci. Když na něj v 80ce narazíte, tak auto dostane pořádnou pecku, lehce se vznese a poté opět tvrdě dopadne. Nám k tomu ještě začali stírat stěrače. To jen abychom vypadali za úplné hlupáky. Tohle vše je celkově vteřina… Naštěstí se nám to stalo pouze jednou, ale bylo to opravdu nepříjemné a nebezpečné. Auto jsme udrželi v klidu na vozovce, ale byl to nepříjemný zážitek. Takže určitě zde na to dávejte pozor. My jsme ihned zastavili a našeho Obrňáka zkontrolovali. Byl naštěstí ok a jelo se dál.
Teď nás čekalo veliké stoupání do hor a přejezd skrz kaňony. Zde musím říct, že jsme se chvílemi i trochu báli. V některých vesnicích na nás při projíždění řvali a ukazovali různá gesta a nejhorší bylo, že tady jsme nepotkali skoro žádná jiná auta. Teda až na dodávku obalenou místními, kteří při jízdě pokřikovali na vše kolem a seděli i na střeše dodávky. tohle byl takový styl ala Somálsko. Naštěstí jen zde… My jsme se zamkli a pro zastávky na video měli domluvený jasný postup. Pája v autě, nastartovaný motor a jakmile se objeví nějaké auto tak nastupuji a jedeme. Ono upřímně tady by nás nikdo nikdy nenašel a špatně se uniká, když nejste v pohybu. Poprvé jsem si tak přál už mít tuto část za sebou. Asi to způsobili ty gesta a řvaní na nás. Ostatně těžko říct, jak v této části berou turisty. Oni žijí pouze ve stanech nebo rozbořených stavbách a jejich život je velice obtížný. Takže je nechci soudit a pokorně respektuji jejich pohled na svět a na nás.
Zbytek cesty byl už tento den pouze o přesunu kolem pouště a skalisek s občasnými zastávkami pro fotku nebo video. Ale do cíle jsme dorazili a to je hlavní. A tím cílem bylo městečko Wadi Musa, u kterého se nachází jedna z nejkrásnějších památek světa. Skalní město Petra, které je zapsáno na světovém seznamu UNESCO. To si ale rozebereme a popíšeme až v příštím článku. Ale věřím, že se budete mít na co těšit, jelikož prohlídce a sběru materiálu věnujeme dva dny. Mimo to vám popíšu i jak dopadl pobyt v poušti Wadi Rum a prohlídka hlavního města. 
P.S. A dojde i na to zdraví, ale o tom chci psat až budu zpět doma.
