Petr V minulém článku jsem vám popsal náš příjezd na Sardinii a první dny, které byli v režimu pracovní náplně a komunikace zdejší motoristické akce WRC Sardegna. Když ale tohle vše ustalo a bylo úspěšně za námi, tak byl čas poznat tento krásný ostrov i z hlediska turistických atrakcí a možnosti relaxace.
Naše ubytování bylo v apartmánu poblíž malého městečka Badesi, které leží na severu ostrova. Tohle městečko bych popsal jako typické italské s množstvím restaurací, obchůdků a dalších potřebných míst pro místní obyvatele a turisty. Pro nás bylo důležité, že tady byl také střední hypermarket, který po celou dobu sloužil jako naše hlavní zásobárna jídla, pití a dobrůtek. Znáte to, jakmile jde o dovolenou, tak je vše dovoleno. 😀
První volné dny jsme spíše věnovali poznávání místního okolí a pláže, která se táhla několik kilometrů. Zde jste opravdu hledat volné místo nemuseli a stačilo popojít pár stovek metrů a měli jste celý den veliký prostor jen pro sebe. Toho jsme využívali pravidelně, jelikož se nám tohle ještě nikde takhle nepoštěstilo. Takže jsme si v klidu mohli udělat pěkné fotečky a i tu Páju jsem tak nějak nafotil. Výhodou bylo, že ani turistů stále nebylo moc a jelikož šlo o červen, tak ani hlavní turistická sezóna zde ještě neprobíhala. To nám ale nevadilo, jelikož jsme si mohli každý den najít i volné místečko v místní plážové restauraci, kde sice dělali jen pár typických rychlo jídel, ale to nám bohatě stačilo. Nebudu lhát, že my jsme sem chodili hlavně na nějaký ten drink na uvolněnou. Jinak co se týká samotné pláže, tak ta byla celkem čistá. Jen některý den byly na určitých místech řasy a tak se člověk musel posunout o malý kousek blíže nebo dál, aby měl přístup do vody bez problémů. Voda jinak byla nádherně průzračná a pokud nebyly veliké vlny, tak i přístup byl velice dobrý. Postavili jsme si i malý přístřešek, abychom měli na místě i stín, jelikož slunce zde opravdu žhnulo. A takhle to bylo hned mnohem lepší. Pokud někdo má zájem pouze o relaxaci na pláží, tak by zde určitě chybu neudělal. My jsme ale chtěli poznat více míst a tak jsme si naplánovali pár výletů k dalším zajímavým místům.
La Pelosa
Náš první výlet nás zavedl na dle průvodců jednu z nejkrásnějších pláží na Sardinii, která leží na úplnem severozápadním cípu a jmenuje se La Pelosa. Musím říct, že už při příjezdu na místo vidíte ty krásné barvy, které moře kolem nabízí. Takže jsme se opravdu těšili, až vystoupíme z auta a na tuto pláž se půjdeme podívat. Jelikož ještě nebyla plná sezóna a hlavně cestování bylo ovlivněné Covidem, tak hledání místečka ani netrvalo dlouho. Koupili jsme si lístek, převlékli se do plavek a vyrazili první brankou po schodech dolů přímo k moři. Jen upozorním, že u branky nikdo nestál a tak jsme samozřejmě v pohodě prošli. Až po nějaké době jsme si všimli, že po pláží chodí tzv. kontroloři a chtějí něco ukázat. V tom jsme si uvědomili, že to je nějaké divné a rychlé jsme z pláže odešli druhým vchodem. A ještě, že tak, jelikož jak jsme zjistili, tak pláž je placená a pokud lístek nemáte, tak dostanete hezkou pokutu. Takže na to určitě pozor. Lístek jsme si tedy ihned zakoupili a poté si již nerušeně užívali tzv. karibské moře jen s tím rozdílem, že jste ve středomoří. Na místě jsme také potkali tříčlenou bandu holek z Česka, se kterými jsme si navzájem udělali fotografie a popřáli si hezký pobyt. Musím říct, že místo je to opravdu nádherné a pokud tady budete, tak se určitě zastavte i zde.
U pláže také najdete výbornou restauraci Ginepri s letní zahrádkou, která nabízí opravdu veliké množství dobrot. A upřímně si zde opravdu vybere každý a to jak z jídelního lístku, tak i z nápojového. A co se týká obsluhy, tak musím také pochválit, jelikož vás nikdy nenechají dlouho čekat a opravdu se zajímají jestli máte vše. Takže za mě 5/5*. A když jste konečně hezky najedený, tak se můžete zase hezky vrátit na svůj ručník a jít se opět spláchnout do průzračné vody. Jen zde raději rovnou upozorním, že za normálního provozu v plné sezóně je to tady dle průvodců opravdu nacpané k prasknutí a to jak co se týká parkování, které je od poledne prakticky nemožné, tak i co se týká přístupu na pláž. A pozor! Lístky jsou také omezeny kapacitně, takže se vám může stát, že se na samotnou pláž ani nedostanete. Na tohle vše se jde však připravit… Vstupenky si totiž můžete zakoupit dopředu na určitý den a tím se vyhnout všem problémům. A jestli váháte, tak ta navštěva za to fakt stojí. U nás šlo o první výlet a musím říci, že veliká spokojenost.
Neptune’s Grotto – Neptunova jeskyně
Druhý výlet byl za trošku z jiného soudku, jelikož nás zavedl na úplný západ ostrova a to na místo, které má bohatou a zajímaovu historii. Jde o tzv. Neptunovu jeskyni, která se nachází 18 km od města Alghero na vápencovém výběžku Capo Caccia. Na místo se můžete dostat dvěma způsoby… Tou první je loď, která pravidelně jezdí z výše zmíněného města Alghero a která vás dopraví až přímo do samotné jeskyně. Druhou je pak možnost přijet autem na samotný výběžek nahoru a poté sestoupit po 656 schodech „Escala del Cabirol o 110 metrů níže až do samotné jeskyně. Tuto možnost jsme si vybrali i my a určitě nelitujeme, jelikož samotná cesta dolů je zážitek, který vám ukáže mnoho krásných výhledů na okolí a samotné moře. Samozřejmě cesta dolů se jde celkem v pohodě a ta nahoru? To si povíme za chvíli.
Jakmile dojdete po schodech úplně dolů, nebo přijedete lodí, tak se dostanete rovnou ke vchodu do samotné jeskyně. Zde si můžete zakoupit vstupenku, kterou vám následně zkontrolují a vy se tak společně s dalšími návštěvníky a průvodcem vydáte do nádherného světa krápníků, světel, stínů a dávné historie. A už když vstoupíte do první části, tak nebudete litovat peněz za vstup. Před vámi se totiž objeví jezero Lago Lamarmora, ve kterém se zrcadlí na hladině ta nasvícená krása všude kolem. Celá jeskyně je krasového původu a zdobená je stalaktity a stalagmity. Průvodce vám také vysvětlí, jak dlouho se jeskyně tvořila a že bývá často také nedostupná kvůli zvýšené hladině moře. Na internetu jsem sám četl příběhy lidí, kteří se na místo vydali i pětkrát a vždy měli smůlu, že vstup do jeskyně byl zatopený. Takže to beru vlastně jako velké štěstí, že my jsme sem dostali ihned napoprvé. Jinak co se týká samotných krápníků, tak zde naleznete opravdu zajímavé útvary. Mě s Pájou hodně zaujal i ten který opravdu silně připomínal veliký penis, ale zajímavostí tam bylo daleko více. Třeba takové varhany s kopulí atd.
Prohlídka trvá cca 30 minutek a času máte i dost na vytvoření fotografií nebo videa. Jen musíte občas dávat pozor, kam šlapete, jelikož vše je hodně kluzké a někde se musíte zase pro změnu hodně skrčit, aby jste prošli. Jinak samotné místo je vhodné i pro lidi, kteří se bojí stísněných prostorů. Jelikož všechny místnosti jsou obrovské a i kdyby to někomu nedělalo dobře, tak venku jste kdykoliv hned. A možná vás také zajímá proč se jeskyně nazývá neptunova? Dle legendy v ní totiž měl přímo sídlit samotný bůh všech moří Neptun. Tak to jen, abyste věděli u koho jste doma. 🙂
Alghero
Další zastávka v rámci našich výletů nás zavedla do krásného města, které leží v oblasti Sassari na západě ostrova. Jde o historické město, které má přezdívku „Malá Barcelona“ – it. Barcelonetta a to hlavně z důvodu, že je celé postavené v katalánském stylu a mluví se zde hlavně katalánsky. Zajímavostí také je, že do samotné Barcelony je to přes středozemní moře přesně 300 km. Ale co je pro nás důležité, že také nabízí opravdu množství krásných památek. Začít můžeme u nejstarší části města a jeho opevnění, které pochází ze středověku. Dobrou zprávou určitě je, že části, které směřují přímo k moři, jsou opravdu výborně zachovalé. Zapomenout také nemůžeme na veliký přístav, který je pro město důležitou komoditou z hlediska rybolovu a soběstačnosti i mimo turistické období. A právě u něj naleznete i jednu z nejvýznamějších nádherných památek a to věž Bastione.
Do centra města se následně můžete dostat bránou Torre di Porta Terra, u které najdete i informační kancelář pokud byste měli zájem o další rady a doporučení na výlety. Následně se můžete vydat až k nejvyššímu bodu celého města a to katedrále Duomo di Santi Maria. Tento gotický katalánský chrám vyniká osmibokou zvonicí Campanile a nabízí opravdu nádherný výhled na okolí. Takže zastávka zde patří prakticky k povinnostem. Pokud byste poté chtěli vidět i další památku z kategorie kostelů, tak se můžete vydat o kousek dále pro změnu k tomu nejstaršímu. Ten se jmenuje San Francesco a nabízí jako dominantu pískovcovou zvonici v přilehajícím klášteru. Odtud je to pak jen kousek na krásné, ale rušné náměstí Piazza Civica, které nabízí nesouměrné tvary a jenž bývalo administrativním centrem celého města. Nádherných památek je tady však mnohem více a už záleží jen na vás, kde se budete chtít zastavit dále. Jen rychle ještě uvedu Casa Doria – palác Doriů a Chiesa di San Michele – kostel s krásnou majolikovou kopulí.
Pokud budete mít hlad, žízeň nebo chuť na něco dobrého, tak si zde rozhodně přijdete na své. Jen podél pobřeží najdete množství tématických restaurací, ale i když zajdete právě do samotného centra, tak na výběr toho budete mít hodně a záleží jen na preferencích. My s Pájou si zašli hlavně na tzv. Puc zmrzlinu, která vypadá tak, že máte veliký kornout a na tom napucnuté kopečky zmrzliny, které pomalu stékají dolů. Pro Páju veliký zážitek a tak jsme museli.
Jediné, co mě v Algheru moc nezaujalo, tak byli místní pláže. Upřímně ale musím říct, že jsem se jim moc nevěnoval a hodnotím jen rychle z toho, co jsem viděl. Ale jak říkám… Více jsem nezkoumal a třeba se zde pletu. Přesto město za procházku ručitě stojí a to už jen kvůli tomu nádhernému historickému centru.
Castelsardo
O tomto městečku jsem se již zmínil v rámci předchozího článku o WRC. Ale zde ho přiblížím i o něco více. Jde o místo, které vyniká nadherným starým hradem z 12. století, který se tyčí nad celým městem. To je v celku malé, jelikož zde žije pouze cca 6000 obyvatel. Většina návštěvníků se zde zastaví hlavně kvůli zmíněnému hradu, kolem kterého je nádherné podhradí tvořené z malých klikatých uliček. Ale je tu ještě jedna věc kvůli které turisti do mestečka proudí… A tím jsou košíky. Ano je to tak. Místo bylo a je centrem košíkářství. Takže v mísních obchůdcích naleznete velké množství košíků všech velikostí a tvarů. Ale pokud byste se zde chtěli také vykoupat, tak zde mohu doporučit pláž přímo v centru pod hradem. Je dobře přístupná po schodech, krytá vlnolami a nabízí jemný písek s pohodlným vstupem do vody. Samozřejmě nečekejte styl La Pelosa, ale normální pláž vhodnou pro osvěžení během výletu. A když budete opět chuť na něco dobrého, tak stačí vylézt schody na hlavní silnici a před sebou máte ihned několik restaurací pro výběr. Tak to je krátce, když budete mít cestu na ostrově kolem.
Basilica di Saccargia
Mezi další nádherná místa, která musím doporučit k zastávce je i Basilica di Saccargia, která patří nejvýznamějším románským místům na celém ostrově. Na prohlídku vám bude stačit určitě jedna hodinka a zaparkovat můžete přímo u ní. Stavba na první pohled zaujme svou vizuální podobou, která je kompletně tvořená z místního kamene a nabízí typický toskánský vzhled. Mimo hlavní budovy si můžete prohlédnou trosky celého kláštera a ostatních budov, které stávali kolem hlavní budovy. Je zde i zajímavá studna na dvoře, kterou si budete chtít určitě vyfotit. Standardně se skoro nikde o tomto místě nepíše, ale já si rád vyhledávám zajímavé objekty a tak jsem narazil na tohle. Takže pokud pojede po silnici z jihu směrem na Sasari, tak zadejte do vyhledávače název a zastavte se. Na místě nenajdete ani moc turistů a tak si prohlídku budete moci v klidu užít.
Nuraghe Santu Antine
Jelikož milujeme historii a v rámci naší navštěvy jsme výletili hlavně v severní části ostrova, tak jsme nemohli zapomenout navštívit i místní Nuraghe. Jde o stavby různých tvarů a velikostí, které najdete jen na Sardinii. Jejich stáří odhadují archeologové na tři a půl tisíce let, ale hodně z nich je zachováno opravdu ve výborném stavu. A právě jedním z nich, který patří mezi ty větší je i ten v Santu. Jinak stavby jako takové vytvořila civlizace Nuraghů, která zde sídlila ještě před příchodem Římanů. Zajímavostí také je, že jich na ostrově naleznete celkově přes 7000 a jejich stavba je tvořena pouze z balvanů a to bez pojiva. Ale i tak dokázali přežít a vydržet tisíce let a to v to v drsném středomořském podnebí.
A teď už k samotnému místu naší návštěvy. Hned při příjezdu vás stavba zaujme už z dálky svým netradičním tvarem. Jakmile jsme zaparkovali a vydali se skrz bránu přes pole ke stavbě, tak na nás ale už křičela paní z protější ulice… Ano i zde se platí, ale u brány opět nikdy nebyl a my si nevšimli ani nápisu… Vstupenky k prodeji naproti… No nevadí, tak jsem se omluvili, zakoupili vstupenky za pár € a vydali natěšeně skrz pole k samotnému Nuraghu. Nejdříve jsme míjeli takový malý, který byl plný ještěrek. Ale jak jsme se blížili k hlavní stavbě, tak najednou vidíte, jak je veliký. Z dálky se to totiž vůbec nezdá. V tu chvíli jsem si všiml i náštěvníka, který seděl na samotném vrcholu a špičce stavby. Povídám Páje trochu překvapeně… To má asi dokonce i patra??? Vstoupili jsme tedy skrz bránu do stavby a musím ihned popsat své pocity… Bylo to opravdu WOW. Ty obří balvany, které tvořili stavbu a hlavně tunely uvnitř. To vše ještě více dokreslovalo i hezké nasvícení, které tvořilo takové tajemno všude kolem vás. Uvnitř na vás naplno dolehne ta dávná historie a já osobně jsem si zde připadal jako v jednom z dílů seriálu Hvězdná brána.
Tím jak procházíte chodbu za chodbou a prozkoumáváte všechny odbočky, tak dokážete naplno vnímat i velikost a v hlavě si tak představujete, jak se zde asi v dávné minulosti žilo. Velikou výhodou uvnitř byla také příjemná teplota, jelikož venku bylo pořádné vedro a slunce zářilo kolem poledne naplno. Takže i tohle bylo uvnitř domyšlené. K tomu vás obklopovala občas malá okna, kterým jste získali přehled o nejbližším okolí. Ale na co jsem se těšil nejvíce bylo až prozkoumáme i další patra, jelikož jsem se chtěl dostat také až na vrchol. Ale zde platí, že cestičky si musíte najít sami a tak nám to malou chvíli zabralo. Upřímně v jednu chvíli se mi ztratila i Pája a musím říct, že hledat jí ve zdejších chodbičkách byla celkem legrace. Ale nakonec se to povedlo a stejně tak i najít cestu až na samotný vrchol. Samozřejmě nečekejte klasické rovné schodiště, ale postupné menší a větší balvany za sebou, které schodiště připomínají. Každopádně účel plní a po chvíli jste nahoře.
Samotný vrchol je opravdu super a chvíli se zde budete chtít určitě zdržet. A to už jen kvůli tomu pohledu do okolí a představám o minulosti. Samozřejmostí je vytvoření fotografií, které budou vaší památkou na tohle krásné místo. Jen zde dávejte pozor, jelikož z kamenů nahoře byste mohli také jedoduše spadnout. Co ještě musím zmínit je, že v celém nuraghu najdete opravdu velké množství ještěrek všech velikostí. Ty jsou opravdu všude, ale nebojte. Jsou tak plaché, že budete mít co dělat, abyste je mohli alespoň vyfotit.
Závěrem se budu opakovat, ale i zdejší Nuraghy stojí za to vidět. A to i pokud byste navštívili i nějaký menší. Jejich unikátnost, stáří a pohled do minulosti za výlet za nimi určitě stojí.
Isola Rossa
Další místo, které si v krátkosti představíme je prakticky jednou z hlavních turistických ubytovacích destinací severu. Jde o městečko Isola Rossa, které je plné hotelů a apartmánů, restaurací, obchůdků, ale které hlavně nabízí písčitou pláž a přístav. Pokud chce někdo strávit relax u moře, za dobrou cenu a přitom mít vše na dosah ruky, tak zde si najde určitě to své. Jedinou nevýhodou je, že v plné sezóně je zde větší množství lidí a pláž není nafukovací. Ale i tak si zde určitě své místo najdete. Z přístavu se také podnikají různé výlety do okolí, které lze domluvit přímo na místě. Pobřeží je i večer celkem živé díky restauracím, ale nečekejte nic ve stylu přelidněného Bibione atd. To zde opravdu nehrozí, ale pokud chcete klid, tak je dobré si vzít ubytko v některé z ulic mimo hlavní třídu.
Spiaggia Rena Bianca
Jelikož koupání je na Sardinii jednou z hlavních čiností, tak další výlet nás opět zavede na jednu z těch nejlepších pláží na ostrově. Tentokrát jsme se za ní vydali pro změnu na úplný východ ostrova do městečka Santa Teresa Gallura, kde se nachází průzračná městská pláž Spiaggia Rena Bianca. Není se těžké na ní dostat, jelikož stačí projet městečko až na úplný konec a zaparkovat na velkém placeném parkovišti přímo u ní. Poté stačí sejít pár schodů a jste na místě. Voda je zde opět nádherně průzračná a krásný jemný bílí písek bude potěšením pro vaše tlapy. Celá pláž leží v mírné zátoce a tak ani velké vlny zde nejsou problém. Tentokrát pro vás mam dobrou zprávu… Tato pláž je zdarma a není potřeba žadných vstupenek a rezervace jako na La Pelosa.
Jakmile se vykoupete a budeme mít dlouhou chvíli, tak se můžete vydat po pravé straně na menší průzkum. Ten vede po stezce zdejšího kopečku postupně až na sklaní výběžek, ze kterého je krásný výhled na okolí. Jen pozor cesta chvíli vede cca 3-5 m nad hladinou moře a skalisky a kolem vás chvílemi není žádné jištění. Ale jakmile tuhle krátkou cestu zvládnete, tak si užijete klid od lidí a chvíli relaxu sami pro sebe. Můžete odsud také pozorovat výletní lodě, které připlouvají a odplouvají z pláže. A když si zde dostatečně užijete romantické chvilky, tak se můžete vydat zpět a zajít si na nějakou dobrůtku do místní Ristorante Pizzeria Marlin. Tu najdete hned u pláže naproti parkovišti a rozhodně neuděláte zastávkou chybu. Jediné co raději na konec upozorním, že i zde je v plné sezóně opravdu hlava na hlavě. Ale na které městské pláži to tak není. 🙂
Ostatní zážitky a zajímavosti
Sardinie byla pro mě opravdu výjimečná a to z mnoha důvodů. Našel jsem místo, kde mi bylo po celou dobu opravdu dobře. Lidé se zde chovají výborně a jsou opravdu hodně pohostinný. Příkladem majitel našeho apartmánu, který nás pravidelně zásobil vínem a dobrůtkama z jeho farmy. Ale bylo toho mnohem více.
Pro mě asi nejvýmečnější událostí bylo, že jsem po delším plánování konečně požádal tu svojí Papáju o ruku, nohu, prostě celý to užasný tělíčko, které mi dělá společnost již skoro sedm let. Přiznám se, že jsem z toho byl tak nějak nervozní, ale měl jsem to celou dobu tak nějak vymyšlené. Páje jsem v osudné ráno sdělil, že dnes budeme natáčet dronem nějaké záběry na pláži. A když jsme tam dojeli a já měl vše ready, tak jsem jí poprosil, zda si nemůže stoupnout k moři a koukat dopředu, abych si natočil nějaké přelety. Dron vyjel do vzduchu a já zapnul autopilota, který jí oblétaval dokola. A než se Pája mohla nějak probudit, tak já už klečel u ní a nabízel jsem jí prstýnek výměnou za její ANO. Nakonec po jejím velkém překvapení jsem se toho slovíčka dočkal a společně jsme si tak mohli užít tento krásný den naplno. Takže to jen k výjimečnému okamžiku. <3
Když ale Sardinii shrnu jako celek. Tak za prvé musím říct, že jsem měl v plánu jí s Pájou prozkoumat celou. Bohužel jsem trochu neodhadl její velikost a že je to nemožné i za dobu tří týdnů, které jsme tam byli. Je to hold veliký ostrov, na který se musíme vrátit, abychom viděli všechny jeho krásy naplno. Tentokrát jsme tak nějak dali sever, severozápad a severovýchod a přístě bychom chtěli na úplný jih do oblasti Cagliary. Pokud se rozmýšlíte, zda zvolit Sardinii jako místo vaší dovolené, tak vám z čistého srdce mohu říct, že uděláte dobře. Myslím, že každý návštěvník si tady najde to svoje… Od relaxu, koupání, potápění, výletění až po poznávání místní kultury, lidí a pochoutek. Vždy to bude stát za to. Takže kupte letenku nebo vezměte auto a vyrazte za dobrudružstvím do perly středozemí. Teď už vám mohu potvrdit, že přezdívka je to oprávněná.
