Petr V rámci toho článku budu popisovat pouze zážitky na WRC, ale jelikož jsme na Sardinii zůstali tři týdny, tak v dalším článku vám pak představím i zajímavá místa v rámci turismu a relaxu. Tak jdeme na to.
Na tuhle rally jsem se chystal opravdu dlouho. Upřímně vše jsem měl již nachystané a naplánované v roce 2020. Ale pak přišel…. ano nemusíte hádat dlouho. Covid! Ten nám do životů přinesl opravdu mnoho změn a omezení, která jsme do této doby neznali. A to včetně rušení našich plánů a cest. Upřímně, ale co to pořád je oproti tomu, když někdo opravdu onemocněl a měl těžké příznaky a nemoc nakonec nepřekonal. Všech těchto lidí mi je strašně líto a chci jen, aby to tady zaznělo. Jelikož zdraví je prostě to nejcennější, co každý máme. A teď už k samotnému příběhu…
Jak už jsem napsal, tak v roce 2020 jsem cestu musel nakonec zrušit, jelikož nebylo možné vycestovat a hlavně celá akce se v rámci WRC Sardegna jela bez divácké podpory. Takže jsme vše zrušili a věřili, že se snad podaří jet příští rok.
A jak běžel čas a přicházeli různé vlny Covidu, tak jsem si spíše říkal, že asi se k žádné cestě ani nedostaneme. Naštěstí trochu naděje přišlo v únoru 2021, kdy jsme dostali objednávku v rámci komunikace na sociálních sítích Mogul a to v rámci spolupráce s Martinem Prokopem, který měl na této rally startovat. A jelikož je Martin závodníkem, který na této italské rally startoval nejvícekrát, tak to letos mělo být výjimečné i právě pro něj. A proč? Protože svým plánovaným startem měl překonat rekord v počtu startů jdoucích po sobě. Takže už chápete, proč se domluvila i spolupráce v rámci komunikace. Šlo o výjimečnou věc. 🙂
Tím se změnla situace i pro nás, jelikož jsme se v rámci pracovní akce mohli WRC akce účastnit i v případě, že by nebyla určena pro širokou veřejnost. Takže jsme ihned začali pracovat na přípravách a to včetně plánování letenek, ubytování, automobilu atd. To šlo celkem rychle a nebyl v tom prakticky žádný problém. Za pár dnů bylo vše ready a my mohli plánovat jako vždy už jen konkrétní věci pro samotnou akci a její komunikaci. Tedy studovat rychlostní zkoušky, připravovat grafické podklady, animace a zjišťovat ostatní zajímavosti o místní rally. Tahle část šla podle plánu a jak se akce blížila, tak jsem se čím dál více těšil. Přeci jen rally na Sardnii je známá svou atraktivitou a krásnými tratěmi na šotolině.
Jo, ale nikdy nejde nic podle plánu… Asi měsíc před startem rally jsme se bohužel dozvěděli, že nám zrušili let, kterým jsme se měli dostat na místo. To byl celkem veliký problém, jelikož na to navazovalo vše, včetně vypůjčení automobilu a příjezdu do ubytování atd. Takže nezbývalo nic jiného, než rychle řešit možnosti, jak se na místo dostat. A jelikož je Sardinie ostrov, tak to není zase tak jednoduché… Samozřejmě první volbou je auto s následným přeloděním trajektem, kterým se ale cesta na místo z plánovaných dvou hodin prodlouží na prakticky dva dny, jelikož cestu z Prahy nemůžete dát najednou. Ale jak jsme zjistili, tak jiná možnost ani nebyla už možná a my se museli rozhodnout rychle. Takže jsme vyzjistili ceny a dostupnost trajektu z italského přístavu Livorno a zakoupili palubní lístky na 29.6.2021. Tím byla fáze přípravy snad konečně hotová.
Konečně to přišlo… Na cestu jsme se vypravili 27.5. tedy dva dny před plánovaným odplutím z Livorna. Cestu jsme rozdělili na polovinu, abychom nebyli urvaný a byla to za mě výborná volba. Mohli jsme si cestu alespoň užívat v klidu a nehnat se rychle na místo, abychom se stihli nalodit včas. Když jsme dorazili do přístavu, tak jsme byli lehce nervozní, jelikož to pro nás byla premiéra a pořádně jsme něvěděli, co, jak a kde. Ale musím uznat, že nebyl důvod mít obavy, jelikož navádění dle palubních lístku funguje v přístavu na jedničku a je vidět, že místní to mají zmáknuté, aby vše odsejpalo. Takže nakonec i naše nalodění proběhlo úspěšně a to včetně parkingu a vyzvednutí kartičky k naší kajutě.
Cesta na lodi měla dle plánu trvat 9 hodin a tak jsme zvolili pro překonání této doby ubytování v komfortním apartmánu s ložnicí a obývací místností, kde byla i televize. Takže překonání doby na palubě nebyl problém. Jen bych možná poradil ostatním, aby si dopředu neplatili za jídlo, jelikož to bylo opravdu hrozné a člověk by udělal lépe, když by si na místě sám dle sebe zašel do restaurace a vybral si jídlo dle vizuálního vjemu. My ho bohužel měli zaplacené dopředu v mísním bufetu a za nás bylo opravdu špatné a bez chuti. A to opravdu nejsme nároční… To jen rada. 🙂
Když jsme se blížili do přístavu ve městě Olbia, tak už se pomalu blížil večer. Původně jsme měli dorazit dříve, ale loď měla zpoždění v rámci odplutí z Livorna a tak se nám posunul celý plán a to včetně příjezdu do místa ubytování za světla. To bylo vzdálené od přístavu cca hodinu a půl jízdy autem dle plánu po dobrých silnicích. To jsme však ještě nevěděli, co na nás ještě čeká… Takže vylodit a jedeme.
První, co jsme udělali, že jsme zadali navigaci, která nás měla dovést v klidu na místo a vše tomu v první části naší cesty i nasvědčovalo. Teda až do doby než se úplně setmělo a my s naším vozem byli prakticky na polní cestě, která se postupně zhoršovala a zhoršovala… Až sem si musel říci, že tudy dál raději opravdu ne. Jenže problém byl, že navigace v autě tudy chtěla a naše mobilní telefony na tomto místě neměli data. Když si to teď zpětně v hlavě přemítám, tak to vypadá, jak z nějakého špatného filmu, ale bohužel v tu chvíli to byl veliký problém. V ubytování na nás měl čekat majitel, který nám měl předat klíče a my už takhle měli zpoždění dvě hodiny kvůli lodi. To jsme mu také ale napsali ihned v přístavu, aby o všem věděl. A ještě, že tak… No nezbylo nám než se vrátit na nejbližší hlavní cestu a dojed k signálu, kde nám naskočili Google mapy, které nám už naštěstí doporučily cestu správnou. My se tak mohli konečně vydat přímo do cíle k našemu ubytování na severu ostrova. Tam jsme dorazili kolem 23. hodiny. Pan majitel byl opravdu vstřícný a pochopil i zpoždění. K tomu všemu nám v apartmánu přichystal množství dobrůtek a občerstvení. Člověk cestuje dost, ale tady to bylo opravdu nejvřelejší přivítání, které jsme zažili. Cesta byla tedy celkově za námi a my se odebrali ke spánku a těšili se na vše, co bude.
Druhý den ráno jsem se probudil trochu později, ale ihned když jsem otevřel dveře na terasu, tak jsem byl opravdu příjemně překvapen. A to nádherným výhledem, jelikož večer, když jsme přijeli, tak člověk neviděl vůbec nic. Ale tohle opravdu stálo za to. Nádherný pohled na celé mořské pobřeží, které bylo od nás vzdálené asi sedm kilometrů. Musím uznat, že tento pohled jsem si užíval po celou dobu pobytu zde a klidně bych si zvykl navždy. Ale od kochání zpátky k hlavnímu úkolu prvních dní zde, které byli čistě pracovní a to v rámci komunikace WRC Sardegna. Takže jdeme na to.
V rámci prvního dne jsme se vydali na klasický shakedown, který byl vzdálený od našeho ubytka cca dvě hodky cesty a ještě lehce v kopcích. Když jsme přijeli na oficiální parkoviště, které bylo už klasicky na velkém poli, tak jsem si hned říkal, že to asi nebude hned za rohem. Nápovědou mi byla navigace, která mi RZ ukazovala ještě nějaký ten kus cesty dále. Ale hlavně do kopců nad námi. Vzali jsme tedy vybavení a vyrazili po značené polní cestě směrem k rally zážitkům. Tím jak jsme stoupali stále nahoru, tak jsme si alespoň mohli užívat krásný výhled na okolní krajinu, ale i naše parkoviště, které se postupně vzdalovalo v údolí. Po asi čtyřiceti minutách jsme dorazili do cíle, kterým byla prašná silnice umístěná v takovém kopcovitém údolí. Na místě už bylo celkem dost lidí, ale my se i tak dokázali procpat na výborné místečko přímo u silnice a krásného skoku. A zde jsme si to opravdu užívali… Vytvořili jsme množství videí a fotografií, které zachycovali atmosféru a průjezdy závodních speciálů.
Poté jsme se ještě přesunuli nahoru na kopec, abychom si užili i jiný výhled a získali tak materiál, který bude zachycovat větší plochu s krajinou. Na místě jsme se také seznámili s místními fanoušky, kteří ale mluvili pouze italsky a hlavně si vychutnávali jejich sklizeň trávy. 😀 Ale nedá se jim upřít, že byli opravdu v pohodě. Když jsme měli veškerý materiál a naplno si užili průjezdů, tak jsme se pomalu odebrali na cestu zpět k autu a zpátky k místu našeho pobytu. Cestou jsem zpracoval vše, co jsme vytvořili a postupně vypublikoval na sítě. Jak už víte ze článků z minulosti, tak s Pájou jsme už vyladěný tým, kdy ona řídí a já zpracovávám materiál. Funguje nám to takto opravdu skvěle.
Když jsme se vrátili, tak jsme ještě vyjeli na pobřeží omrknout zdejší pláž a místní vesničku, abychom si na chvíli odpočinuli a naplánovali další den. Ten už bude v rámci WRC Sardegna plně závodní a odstartuje náš třídenní maraton přejezdů a zpracování materiálu…
První soutěžní den se jelo dle programu osm rychlostních zkoušek, které byli spíše v nitru ostrova. Takže jsme vstali brzy ráno a vyrazili za dobrodružstvím. V plánu jsme měli navštívit dvě rychlostní zkoušky, jelikož díky přejezdům nebylo možné v rámci dne a přesunů jich navštívit více, aby si to člověk tak nějak užil naplno. První zkouška nás zavedla opravdu do odlehlé oblasti, kam jsme se museli probojovat skrz nepřístupný terén, kde si naše auto sáhlo opravdu na svůj povolený max. Naštěstí bylo sucho a tak jsme pomalejší jízdou místní přespolní cesty překonali a to i když jsme museli občas vystoupit a vzájemně si s ostatními návštěvníky pomoci, abychom dokázali kolem sebe projet. Ale i to se nakonec podařilo a my se nakonec dostali na parádní místo přímo u startu zkoušky, kde následovala krásná rovinka a pak ostrý obrat s průjezdem přes říčku Riu Bizzolu. A to musím uznat bylo opravdu efektní pro naše záběry a fotografie. Zde jsme zůstali prakticky než odjeli všechna závodní auta, abychom se poté přesunuli k odpolední rychlostní zkoušce, která už byla blíže místu našeho pobytu s umístěním kousek za městem Tempio.
Zde už nebyl průjezd tak efektní jako dopoledne, ale i tak se podařilo získat po delším čekání plném sardenského horka krásné záběry. Jedinou nevýhodou zde bylo obrovské množství prachu a písku, které se po každém průjezdu na nás vyvalilo. Ale když chcete mít kvalitní matroš, tak hold musíte něco obětovat. Musím říci, že nejvíc to znázorňuje fotografie, která naplno odhaluje, jak budete vypadat po celou dobu rally na Sardinii. Prostě takový písečný vagabund. Pak už klasika zpracování materiálů a hurá na ubytko a odpočívat.
Druhý den totiž měl být ve znamení těch nejlepších zážitků, které jsme měli v plánu. Rychlostní zkoušky byli sice daleko, ale obsahovali pro nás nejlákavější cíle této rally. A tak jsme vstali v 5 ráno a vyrazili směrem k mestečku Udduso. Na počátku cesty nás překvapilo, že začínalo celkem hustě pršet a to jsem si hned říkal, že bude nepříjemné. Naštěstí, když jsme se blížili po dvou hodinách cesty k cíli, tak už bylo celkem hezky a naše auto již osvětlovali paprsky slunce. A to se potvrdilo i když jsme z vozu vystoupili. Konečně jsme byli na místě… tedy skoro. Zbývalo klasicky ještě ujít pár stovek metrů k cíli, jímž byla 9 RZ a krásná rally aréna, kde se vám speciály předvedou v rámci průjezdu vodním příkopem, překonají dva skoky a zvládnou několik ostrých zatáček. To vše na šotolině, takže písek lítá úplně všude…
A tohle vše se nám potvrdilo ihned po průjezdu prvního speciálu. Byla to opravdu bomba a stálo za to sem tu cestu absolvovat. Postupně jsme v rámci natáčení obešli celou arénu a prohlédli si všechny zajímavé části s průjezdy. Od parádních jumpů až po vodní příkop, který nás nakonec trošku překvapil. A to parádním průjezdem jednoho ze závodníků, který do něj vlítl tak, že nás s Pájou kompletně pokropil. A dokonce jsem si to zrovna i hezky natočil, abych měl na co vzpomínat. 😀 Ale technika přežila a my uschnuli, takže všechno v nejlepší pohodě. Tohle místo určitě doporučuji všem fanouškům, kteří na rally Sardínie dorazí. Stojí to za to a my jsme si to užili na max.
Když jsme opustili arénu, tak jsme měli v plánu náš úplně hlavní cíl a tím byl známý Mickey Jump. Tedy jeden z nejznámějších skoků v rámci všech eventů WRC. Jenže problém byl čas. Po oficální cestě, která vedla na místo bychom to nestíhali, jelikož vedla přes objíždku cca 30 km. Chtěli jsme tedy na místo dostat přes cestu z druhé strany, kterou využívali i vozy WRC a která byla jen 7 km daleko. Bohužel u prvního vstupu nás pořadatele nepustili a nám nezbývalo nic jiného než to vzít o kousek dále za nimi a prostě projet a nezastavovat. Prostě na pražáka… Ale jiná šance nebyla, jelikož jsme to chtěli vidět a čas ubíhal opravdu rychle. Jenže… když jsme zaparkovali, tak jsme zjistili, že start RZ je úplně nahoře na kopci. A podle mapy to ukazovalo krásných 5 km plného stoupání…
Ještě předtím než jsme vyrazili nahoru, tak jsme se seznámili s partičkou Italů, kteří nám nabídli víno, pivo a jídlo. Byli opravdu super a docela mě mrzelo, že musíme vyrazit a rozloučit se, jelikož bychom neměli šanci start stihnout. Čas ubýhal rychle a stoupání bylo opravdu náročné… Asi po kilometru jsme Páje řekl, zda nevadí když se rozdělíme a já poběžím dopředu, abych to stihl kdyžtak natočit. Pája s tím byla v poho a já vyrazil na fyzicky náročnou cestu do kopců. Musím říci, že jsem si během stoupání opravdu parkrát zanadával do všeho možného. Zda mi to za to stojí se takhle odrovnat, zda to tak potřebuji ty videa… atd. Ale nakonec jsem se soustředil jen na to, abych to stihnul. Cestou nahoru mě obklopovali opravdu nádherné výhledy, které trochu mírnili moje fyzické vyčerpání. Neustále jsem také sledoval navigaci a to jak postupně mizí vzdálenost do cíle. A ano asi po 45 minutách jsem byl nahoře… Zničený ale ještě s 15 minutama k dobru do startu.
Okoukl jsem rychle místo a zjistil, že většina dobrých je již zabraná. Ale i tak jsem si našel kámen, na který jsem si stoupnul a jako správný pozorovatel číhal na oběť. Co mě potěšilo, že těsně před startem dorazila i Pája, která sice mumlala něco o tom, že jsem odešel se všema mobilama atd. To víte no… nechtěl jsem, aby tahala do kopce batoh a tak jsem vše vzal a nedošlo mi to, že nemá u sebe nic. Ale to už bylo za námi a teď jsme se mohli soustředit jen na start. Pája to měla v pohodě, jelikož jí jako klasicky místní fanoušci pustili mezi sebe… Takže opět měla parádní místečko aniž by musela něco extra řešit. 😀
A pak to začalo… To na co jsme se nejvíc těšili. Zvuky motorů se blíží a pak ….. dlouhý skok, auto ve vzduchu a krásný dopad. Tohle jsem si vždy přál vidět. Tohle je pro mě opravdu WRC. Vidět všechny ty speciály, jak letí dlouho vzduchem, dopadnou a pomalu mizí v písečném oblaku. To byl pro mě zatím nejlepší okamžik ze všech navštívených eventů WRC. A opravdu stálo za to sem i vyběhnout a užít si všechny ty průjezdy. Postupně jsme vyzkoušeli různá místa a vytvořili množství záběrů a fotografií, které jsou pro mě navždy památkou.
Když jsme se poté odebrali směrem zpátky dolů, tak už jsem si cestu jen užíval. Věděl jsem, že jsem zažil to, na co jsem se s Pájou tak dlouho těšil. Slavný Mickey Jump živě a se spoustou emocí, které mám v sobě dodnes, když vidím ty záběry. Teď už si mohu říci… Ano tam jsem byl. Ale nebudu zastírat, že jsme byli opravdu strašně unavený.
V rámci druhého dne to však ještě nebylo nakonec vše, jelikož jsme se rozhodli, že zkusíme ještě stihnout podvečerní rychlostní zkoušku, která se jela nedaleko našeho ubytka. A to by bylo, abychom toho nevyužili. Takže jsme nasedli do auta a jeli směrem ke známemu mestečku Castelsardo, kde se zkouška měla jet. No a co by čert nechtěl, tak když se blížíme k cíli, tak vidíme, že místo, kam jsme chtěli jít…. je zase úplně na kopci. Což znamenalo zase šlapání a šlapání… Musím ale říct, že maličko nám pomohli i místní policisté, kteří nás pustili na místní přístupovou cestu s naším autem a my si tak mohli o něco zkrátit naší cestu k cíli. Nakonec asi jen o 300m, jelikož jsme se dále báli pokračovat autem. Neznali jsme místní terén a stoupání začínalo být opravdu veliké a my se báli, že už se poté ani neotočíme zpět.
Takže jsme vylezli a šupky pochodem vchod stoupali nahoru. Cesta nám zabrala asi třicet minutek a oproti odpolednímu 5 km stoupání tohle ještě celkem šlo. Ale i zde rovnou řeknu, že to stálo za tu námahu. Výhled z rychlostní zkoušky na celé mestečko Castelsardo v pozadí se zapadajícím sluncem, které pomalu klesá nad hladinu moře. To byla nádhera. A když se začalo jezdit, tak to celý pocit jen umocnilo. Jen si člověk musel dávat pozor na odletající velké šutry, které po průjezdu speciálů odletávali všude kolem. Cesta byla totiž opravdu drsná, jak můžete vidět na fotkách nebo ve videu. Jen se nedivte, že jsem tuto zkoušku zařadil až do videa ze třetího dne… Bohužel už bych to nenarval do minuty. Ale teď už tedy mohu říci, že druhý den byl kompletní a dokonalý. Po skončení zkoušky jsme se doslova svalili z kopce dolů a vyrazili na ubytování, kde jsme se jen odloučili unaveni ke spánku.
Poslední den rally jsme měli v plánu už jen jednu rychlostní zkoušku, kterou jsme si bohužel užili za deště. Ale i tak se bylo na co dívat. A jelikož šlo o power stage, tak všichni závodníci měli důvod jet naplno, aby získali premiové body. My si našli místo pro pozorování poblíž staršího stavení u ostré zatáčky a to nám nabídlo krásné záběry na poslední závodní část našeho pobytu. A i zde nás po přejezdu speciálu vždy obklopil už klasicky oblak prachu a písku. Na to jsme už zde ale byli tak nějak zvyklí a vždy si jen rychle schovali techniku.
Odtud jsme se vydali ještě na slavnostní ukončení do Olbie, kde jsme si užili závěrečný ceremoniál s předáním pohárů. A nechyběl ani každoroční skok vítěze do moře, který je zde již tradicí. Celkově tak mohu říct, že co se týká rally, tak doporučuji všem se na tuhle parádní akci vydat, jelikož si užijete nádherný rychlostní zkoušky a množství parádních zážitků.
A to nemluvím o tom, co na Sardinii najdete za krásné turistické a přírodní krásy. Ale o tom více, až v dalším článku. 🙂
